Tchaj-ťi čchűan Čchen
Tradiční bojové umění, zdravotní cvičení, sebekultivace, nauka o přirozenosti těla a mysli – tchaj-ťi čchűan. V tchaj-ťi je funkčně použito tradiční čínské medicíny, hlubokého dýchání, taoistického pricipu proměny dvou sil jin a jang, bojového umění a koordinovaného vědomého rehabilitačního pohybu. Tchaj-ťi je v podstatě kompletní systém čchi-kungového cvičení pro prevenci lidského zdraví vhodný pro všechny věkové kategorie.
Při cvičení tchaj-ťi člověk dochází ke zklidnění vnějších podnětů a soustředí a objevuje své vlastní tělo a kultivuje své vlastní já. Tchaj-ťi čchűan je možná cesta proti dnešnímu stresem posedlému světu, v tchaj-ťi čchüan čas získává zcela jiný rozměr. Pohyby tchaj-ťi vycházejí z „tan-tchienu“, což znamená centrum energie čchi (qi) v břišní oblasti. Rukama a nohama se za otáčení trupu provádějí pohyby. Každá jednotlivá akce následuje jako pohyb celého těla. K provádění pohybů se nepoužívá síly, projevují se jako harmonicky plynoucí pohybové průběhy s pomalým plynulým rytmem.
Tchaj-ťi dech v přirozeném rytmu by měl být klidný, dlouhý, jemný a pomalý. Tchaj-ťi, často také označováno pod slovy „tchaj-ťi čchűan , taiji, taijiquan, tajči, tai-chi, tai-či“ apod. Důvod mnohotvarosti v názvosloví je způsoben přepisem z Pinyinu (Pchin-jinu – mezinárodní transkripce), českou transkripcí a výslovnostním a fonetickým komolením výrazu. „tchaj-ťi, tchaj-ťi-čchűan“ – je oficiální českou transkripcí. „taiji, taijiquan“ (čteno “tchaj-ťi” a “tchaj-ťi-čchuan”) – vychází z pravidel mezinárodního přepisu – Pinyinu (Pchin-jinu), dále se používá anglický přepis – „tai-chi“ a také se hojně používá počeštěný výraz – „taiči, tajči“.